New York problémy ve městě snů

Přestože, jsem si tohle město úplně zamilovala, narazila jsem během svého krátkého pobytu na věci které byly prostě WTF. Nenapadlo mě jedno slovo, které by popisovalo všechny ty divné, usměvné nebo prostě věci co mě rozčilovaly v New Yorku. Většina z nich asi platí pro celou Ameriku, ale nechtěla jsem to zobecňovat, protože jsem z Ameriky viděla jen New York.

Když jsme přistáli v New Yorku těšila jsem se, jako nikdy. Právě jsem absolvovala nejdelší let v mém životě a poprvé stanula na jiném světadílu, než je Evropa. Jako ostatně hodně lidí, jsem i já měla New York na vysoké pozici v žebříčku míst, které nesmím opomenou vidět. Letenky jsme s bráchou dostali k Vánocům (díky Ježíšku) a byl to nejpřekvapivější (jsem si vědoma toho, že i 100% nejdražší) dárek vůbec.

Než nás do Ameriky vůbec pustili, čekaly nás ČTYŘI! hodiny čekání na emigrační úřad. Samotná procedura spočívá v skenování obličeje, odebrání otisků prstů a několika rutinních otázek. Přes předem vyplněnou ESTU (online varianta víz) to bylo všechno na dlouho, protože do práce zrovna na tuhle směnu přišlo málo úředníků. 

Takže věc č.1 fronty

Vytvářet fronty je, asi americký národní sport. Nejčastější věta, kterou v NYC uslyšíte je ,,Keep line". Dělají fronty všude, i tam kde to není potřeba. A taky mají všude nejméně pět zaměstnanců, kteří mají za úkol ty řady udržovat. Jo, a fronta se tu stojí úplně na všechno. Třeba na záchody, ty jsou ale samostatná kapitola.

věc č.2 záchody

Můj pracovní název tohohle jevu, jsou škvírohajzly. Mezi stěnou kabinky a dveřmi kabinky musí být zákonitě mezera, nejméně tak jeden centimetr. Působí to, jako kdyby při stavbě došel rozpočet. V Americe se záchodům říká Rest rooms, ale moc odpočatě jsem se necítila při pomyšlení že, když já vidím z kabinky ven, tak někdo může vidět zase dovnitř. Dveře taky začínají obvykle mnohem výš než jsme zvyklí u nás. Prostě zlatý český záchody. 

Věc č.3 restaurace/kavárny

Několik momentů překvapení můžete zažít v kavárně. Ta první, týkající se příchodu je, že nemůžete přijít a posadit se. Musíte počkat, až přijde zaměstnanec daného podniku a usadí vás (pak za to čeká dýško samozřejmě). Dýško se tu platí povinně a rozhodně ho nelze srovnávat s tím jak si ho představujeme v Česku. S takovým tím: cena 289 kč, podáváte číšníkovi tři sta a mile říkáte ať si to nechá, by vás pěkně hnali. Na účtence musíte zakroužkovat jaké dýško, chcete nechat, většinou nabídka začíná na 20-30% z útraty což, když tu jídlo stojí mnohem víc než u nás fakt není málo. Dýška se platí i v taxíku.

věc č.4 doba ledová

Nezáleží na tom, jaký nápoj jste si objednali, vždycky ho dostanete s ledem. Cola s ledem je dobrá. Voda s ledem, je vlastně drink skládající se z jedné složky ve dvou skupenstvích, což zní docela cool. No a pivo s ledem je barbarství. Na hotelovém pokoji najdete stejně běžně jako postel i nádobu na led, kterou můžete až po okraj naplnit v automatu k tomu určenému, přístupnému v každém patře hotelu. Dobrou chuť.

věc č.5

Pátou a poslední věcí kterou jsem vybrala, jsou plasty. Pravdou je, že plasty jsou problémem všude ve světě, nicméně z jejich spotřeby plastů, mi bylo fakt mdlo. Nebo obecně obalových materiálů. Prakticky totiž nerozlišují, jestli si jídlo nebo pití dáváte na místě nebo s sebou. Pokaždé ho dostanete do plastové krabičky, kterou strčí do igelitové tašky. Příbory jsou taky samozřejmě plastové, pro jistotu ještě zatavené v dalším plastu. V restauraci sice dostanete porcelánový talíř, nezřídka však vedle leží plastový příbor. Pokud máte chuť na kávu z porcelánového hrníčku s podšálkem a všude je akorát Starbucks, musím vás zklamat. Narozdíl od evropských poboček, tady totiž nemají nádobí. Kávu vám dají do kelímku, pro jistotu přiklopí plastovým víčkem a vydají společně s plastovým míchátkem které je obalené v dalším kusu plastu. Slovo plast jsem použila v tohle odstavci asi stokrát, sama jsem ho za těch pět dní vyprodukovala fakt hodně. Přijde mi, že se u nás o tom už hodně mluví, všechny kroky které Evropa podniká k snižování produkce plastu jsou fajn. Každá snaha je fajn, akorát zákaz plastových brček je absolutně zanedbatelný v porovnáním s tím kolik plastů spotřebujete na jeden oběd v Americe. A úplně zbytečně.

Fotky jsou z dubna-Velikonoc. Původně jsem tenhle článek psát nechtěla ale, moje kamarádka nedávno v New Yorku také byla a díky ní jsem se znova vrátila k vzpomínkám na tenhle výlet.

Tak veselé Velikonoce o 4 měsíce později.

Typická americká superdietní snídaně. Lívance se slaninou, zalité pořádnou dávkou javorového sirupu. Být američan, tak jsem taky tlustá.

Díky za přečtení.

Bea